Odpad v módě

Změnit nákupní návyky? Asi těžko. Tak co s tím?

Odpad. Je opravdu všude, včetně módního průmyslu.

Odpad v módě

O čem to bude dnes? Hádáte správně, o mém oblíbeném odpadu. Tentokrát o tom, který vzniká v módním průmyslu. Téma ožehavé a aktuálně žhavé. Nadace Ellen MacArthur (globální jednička v cirkulární ekonomice, problematice plastů, odpadu, a tak podobně) nedávno vydala report, kde odhaluje čísla týkající se odpadů v oblasti módy. Jinými slovy kolik oblečení se každý rok vyhodí. Ano, opět hádáte správně, ta čísla jsou děsivá. Konečně si začínáme uvědomovat, že odpad nejsou jen plastové lahve v oceánech a obaly od tyčinek pohozené na ulicích, ale i oblečení. Problém je venku a začínají se hledat cesty, jak s ním zatočit. Ale kde se vlastně všechen ten odpad bere?

...

Nejsem odborník, ale něco mi říká, že hlavním problémem bude rapidní nárůst tzv. fast fashion-rychlé módy. Za posledních pár let enormě narostlo množství levných módních řetězců, přinášejících nejnovější trendy za ceny více než dostupné.  Problémem těchto řetězců je to, že nabízí převážně sezónní věci-tedy kousky, které za rok (možná i dřív) už budou totálně out. Při troše štěstí za pár let přijdou do módy znova, ale než se tak stane, tak daný kousek s velkou pravděpodobností skončí v lepším případě ve sběrném kontejneru, v horším někde na skládce. Sezónnost je jedna věc, druhá je kvalita. Těžko můžeme předpokládat že něco, co normálně stojí 199,- a ve slevě 70, nám vydrží déle jak 2 roky. Takže vyhazujeme a kupujeme a kupujeme a vyhazujeme, a to nemluvím o marketingové a mediální masáži značek, instagramech, módních bloggerech a bloggerkách a podobných věcech. The pressure is on. Jenom pořádně konzumujme. A pak vyhazujme. Mám takovou malou teorii, podle které nám vyhazovat oblečení nepřipadá nijak špatné, protože vyhozené tričko či svetr narozdíl od obalů od jídla nejsou nijak zalepené nebo prostě hnusné. Odpad z jídla a obalů v nás vyvolává spíše negativní emoce, kdežto vyhozené oblečení? Na tom nic vyloženě negativního není...nebo jo?

Většina lidí (včetně mě) si navíc ještě donedávna bláhově myslela, že když něco, co už nepotřebuji, hodím do sběrného kontejneru na textil, tak mi bude odpuštěn můj konzumní hřích. Podobně jako když si lidé myslí, že když recyklují, tak tím prakticky zachraňují naši planetu. Ono je samozřejmě fajn hodit věci do sběrného kontejneru, dokonce mnohem víc fajn, než je vyhodit do popelnice, ale problém je to, že nabídka toho vyhozeného textilu mnohonásobně převyšuje poptávku po něm. A tato poptávka se letos ještě snížila, když několik východoafrických zemí, hlavních odběratelů second hand textilu, vysloveně zakázalo dovoz použitého oblečení, aby podpořili místní textilní průmysl. Hm, tak to už si asi v Tanzánii nekoupím na trhu svetřík od Abercrombie (true story). Ne, teď vážně, toto opatření skutečně narušilo snahy tolik neplýtvat. Dalším velký problémem textilního průmyslu je taky to, že vyhozený textil se prakticky vůbec nerecykluje. Textilní odvětví tudíž funguje na principu čistě lineárním: vyrob-použij-vyhoď. Což je špatně. Správný model je vyrob-použij-zrecykluj-znovu vyrob.

...  

Tak, a co teď s tím? Změnit nákupní návyky a pomalu přecházet z fast fashion na slow fashion? Koupit si jedno kvalitní, krásné tričko za vyšší cenu, které mi vydrží minimálně 5 let versus koupit si několik levných šuntů, které sice stojí pár korun, ale jejich životnost je nižší než jeden rok, je racionální a ve výsledku i ekonomicky výhodnější. Nehledě na to, jak na nás takové oblečení vypadá. Neříkám, že věci z Háemka nevypadají dobře (to bych byla sama proti sobě, když tvoří půlku mého šatníku, že), ale ony ty opravdu kvalitní, designové a originální kousky prostě mají něco do sebe, a hlavně-nemají je tisíce dalších lidí a nejste součástí stáda. Ale co si budeme povídat, málokdo z nás je takhle racionální a pokud vyděláváte průměrný plat, tak se Vám z něj prostě nechce ukrojit pár tisícovek za kousek oblečení, ať je to z dlouhodobého hlediska sebevýhodnější. Nehledě na pohodlí, které nám fast fashion řetězce nabízejí-ježišmarjá, okamžitě potřebuju obyčejné bílé tričko, co teď?! No zajdu do Háemka nebo do Zary, že ano. Koupím ho za dvě stovky a mám vystaráno. A v neposlední řadě jde (aspoň u nás žen) čistě o emoční aspekt nakupování oblečení-občas si prostě potřebujeme udělat radost! Hrozný den v práci? Škaredé počasí? Nebo naopak-úžasné počasí? Povýšili mě? A v Zaře mají slevy? Jasná volba! Že to na sebe vezmu jen párkrát? To je jedno, ale ten pocit, když si celá šťastná odnáším taštičku s novým úlovkem! No, takže zpět k otázce, zda se změna nákupních návyků jeví jako možné řešení. Neřekla bych. Druhá možnost už je o něco realističtější. Co kdyby se začaly snažit samotné módní řetězce? Vždyť jsou to právě ony, kdo vyrábí všechen ten textil (z něhož se pak stane odpad). Ač to možná většina lidí neví, spousta řetězců či značek už nějakou snahu vyvíjí. Tak například již zmiňované Háemko. Již několik let mají uvědomělou řadu nazvanou “Conscious” (česky uvědomělý, pozn. autorky), což je oblečení vyráběné z organické bavlny. Aby Háemko ukázalo, že udržitelná móda může být i hezká, ba dokonce krásná, přcihází pravidelně jednou do roka s kolekcí Conscious Exclusive, která sestává z high-end (luxusních) kousků vyrobených z udržitelných materiálů. Byli jsme s kolegou pozváni na její představení, a musím říct, že je opravdu překrásná. Vybrala jsem si tam svatební šaty, dvě sukně, blůzu... takže dokázat, že eko-móda nemusí být jen fádní bavlněná trička, se tvůrcům rozhodně povedlo. Kromě toho vyvíjejí řadu zajímavých materiálů jako např. Bionic, což je polyester vyrobený z recyklovaných plastových odpadků, které se válí na břehu moře. A co se mi líbí asi nejvíc, je jejich projekt nazvaný Garment collecting, tedy sběr oblečení přímo na prodejnách, kde jsou instalovány sběrné koše na použité oblečení (nejen z Háemka…). Když tam člověk něco přihodí, dostane pak slevu 30 Kč na nákup. Poté jsou jednotlivé kousky roztříděny a jsou buď dále použity jako second-hand oblečení, recyklovány na textilní vlákna nebo použity na výrobu např. hadýrek a utěrek. Takové hezké kolečko ne? Není to ale jen Háemko, o udržitelnosti se nejvíc mluví asi v souvislosti s návrhářkou Stellou McCartney, Adidas vyrábí tenisky z recyklovaného plastu z oceánů, G-Star Raw má 100% udržitelné džíny, outdoorová značka Patagonia zpětný odběr a prodej second-hand kousků z jejich produkce...a bude toho určitě víc. Vždyť udržitelnost je v módě.

Nejde ale jen o tyto snahy, které občas mohou působit jako rány do prázdna, i když samozřejmě každá snaha je dobrá a zvlášť v případě módních gigantů, kteří na tvorbě nadměrného odpadu nesou velkou část viny. Módní průmysl by měl usilovat o zavedení  cirkulárního modelu, kde textilní odpad bude sloužit jako zdroj. To je samozřejmě běh na dlouhou trať, který vyžaduje vytvoření odpovídající struktury, jako kontejnery na sběr použitého textilu a systém recyklace.

Mezitím, co se tento cirkulární systém bude (doufejme) tvořit, nezapomínejme na to chovat se i v případě oblečení zodpovědně. Nenakupujme to, co nepotřebujeme, podporujme značky, které myslí na udržitelnost, a použité oblečení dávejme tam, kde máme jistotu, že se nějakým způsobem použije dál.

Tak zase příště!

T.

Bio:

Tereza je naše partnership manažerka. Díky své pozici potkává spoustu zajímavých lidí a organizací a navštěvuje nejrůznější akce. Miluje cestování a příležitosné psaní. Podívejte se na její osobní blog Teresita's. Pracovala pro OSN. Zajímá ji udržitelnost a zodpovědný přístup ke spotřebě a k životu celkově.

sdílet
tags
Podpořte MIWAPoznejte náš tým